Oops! It appears that you have disabled your Javascript. In order for you to see this page as it is meant to appear, we ask that you please re-enable your Javascript!

Rozlučka se svobodou – Kapitola 2

Díval se na něj, jak pije kafe. Zatracenej taxikář. Budou s ním ještě problémy. Nejspíš by ho měl zabít hned po té, co ho vyklopí na pobřeží.
„Ronny… Ronny Cooper,“ pronesl ledabyle a škrtl zápalkou, aby si připálil cigaretu a položil ji na popelník. „Když už mám tvýho semene plnej zadek… máš právo vědět, s kým jsi…“

„Nepřipomínej mi to! Kurva!“ praštil do stolu Frederick a prudce stoupl, až převrátil židli. Pár hostů zvedlo jen hlavu a otráveně zamručeli. „Jsem chlap! Jsem na ženský… to… to… počkám venku!“

Blonďák se opřel o opěradlo kožené lavice a vzal cigaretu mezi prsty. Chvíli ji převracel a s přivřenýma očima nasával tabákový dým. Pak ji zatípl a kopl do sebe zbytek kafe s třemi lžičkami cukru. Nasedl na zadní sedadlo taxíku a ospale zívl. Byl docela unavený, ale ještě ho čekal jeden úkol. Díval se ven z okna na blikající reklamy a světla odrážející se v barevných čmouhách ve sklech výkladních skříní.

„Jsme tu,“ vytrhl ho Frederickův hlas z mikrospánku. „Mám počkat… nebo…?“

„Budu za deset minut zpět, zůstaň tu,“ řekl jen Cooper a vystoupil.

Prohodil pár slov s mužem u dveří a ten ho vpustil dovnitř. Procházel potemnělou chodbou a pak po schodech dolů. Na zátylku se mu stavěly chloupky a on věděl, že něco je špatně. Měl pro nebezpečí svůj šestý smysl a právě mu došlo, že brát si na zabijácký večer žlutý taxík, nebyl ten nejlepší nápad. Pevně sevřel pažbu svého Tauruse a svěsil ruku podél těla. Vmísil se opatrně do davu zmítajících se pod vlivem hudby. Nevšímali si ho, ale i přesto cítil, jak ho sleduje několik páru očí. Zvolnil krok a nechal do sebe narážet dívku v pouzdrových černých šatech. Otírala se mu svým malým zadečkem o ruku, ve které svíral zbraň. Bílý kouř, prolamující paprsky barevných světel, mu zčásti znemožňoval výhled. Viděl svůj cíl sedět nahoře, nad tanečním sálem, v bílém obleku a s ženou, sedící mu v klíně. Její páteř se prohýbala při každém nadzvednutí, když ji ruce se zlatými prsteny nadzvedly a pak zpět natlačily na vzrušený penis. Odstrčil mírně tanečnici a položil si pistoli na stehno. Neměl vizuální kontakt, ale náhle se rozestupující dav, ho varoval. Nadechl se a pak svoje tělo uvedl do absolutního klidu. Mezi tančícími postavami se vynořila černá gorila s vyholenou hlavou a nijak se nesnažila skrývat svou zbraň. Krátká brokovnice se na něj podívala dvojitým ústím hlavně a Ronny Cooper zhypnotizoval ukazováček na její spoušti. Byl to jen okamžik, když odlepil ruku od svého stehna a vypálil dvě rány za sebou, které s milimetrovou přesností provrtala bodyguardovy obě kolena. Jen se mu z hrdla vydral překvapivý výkřik, který zanikl v hluku hudby. Dopadl na bok, jak ho nohy zradily a pak jen bezděky sevřel brokovnici, když mu další kulka uprostřed čela rozrazila lebku.

Uličkou utvořenou černou ochrankou se prodíral další muž, zahazující své tmavé brýle a v ten samý okamžik, zvedl svůj revolver. Ronny se přikrčil, jen reflexivně tušící výstřel. Vytrhl nejblíže stojícímu tanečníku skleněnou láhev z ruky a mrštil ji proti střelci. Ten nečekal podivný útok a zvedl paži se zbraní, aby ji odrazil. Klopy saka se od sebe odchýlily, přesně odhalující černý střed terče. Bílý proužek košile se ihned zbarvil do ruda a majitel se svezl dívce do náruče, jako partner do páru smrtícího tanga.

Hysterie. Křik. Pohyby těl, které nemají už nic společného s tancem. Ronnyho ukazováček několikrát po sobě zmáčkl spoušť a nečekal na chvíli, kdy přibližující se postavy vytáhnou zbraň… odkudkoliv. Prázdný zásobník dopadl na zem a on zasunul nový. Vyděšený dav do něj narazil a on ztratil kontakt se svým cílem. Bylo už zbytečné se skrývat.

První, co začal opět vnímat, byl překvapivý výraz v obličeji ženy, která otočila hlavu v momentě svého orgasmu, kdy její vagínu plnily dávky spermatu. Další článek italské mafiánské rodiny. Aberto Masini jen zachroptěl, když podlehl svému vyvrcholení a jeho paže trhly instinktivně tělem milenky do výstřelu. Kulka jí rozhrábla rudé dlouhé vlasy a otřela se Masinimu o tvář. Masakrovala kůži a krev ihned slepovala jeho vlasy. Prudkým pohybem za kadeře si ji otočil jako živý štít, roztřesenou a nechápajíc. Ronny vystřelil znovu, za pochodu, rozrážející ramenem dav, propadající panice. Nevnímal nikoho, ani hudbu, která i přes narůstající chaos neustávala. Tvrdá rána pěstí zlomila muži nos, když se mu postavil do cesty. Jako stroj kráčel kupředu, protože jeho cíl byl chráněn. Špatně… všechno je špatně. Měla to být jedna jediná rána. Ne vyprázdnit dva zásobníky. Mozek mu jel automaticky na plné obrátky. Promiň, ženská. Jsi na špatném místě, v nesprávnou dobu…

Tupý úder do hlavy mu rozostřil zrak a Ronny Cooper v tu chvíli nevěděl, zda zasáhl. Poklekl na jedno koleno, ale jeho tělo se samo otočilo a s přiložením ústí hlavně Tauruse do měkké oblasti břicha protivníka, mu z jeho střev udělal mix nečekané smrti. Snaha postavit se, ho upozornila na ostrou bolest v zádech. Mávl rukou dozadu, ale ještě ji tím víc umocnil a z jeho úst se vydral přiškrcený výkřik. Zkrátil své dýchání na minimum, a postavil se. Se zadržením dechu znovu stáhl ruku za své rameno a chytil krátký nůž za rukojeť. Jedním prudkým trhnutím si ho vytáhl ze svalu a potěžkal ho v ruce. Výstřely do vzduchu přinutily tančící lidi přikrčit se či zamířit v panice k východu. Stačilo to k tomu, aby odhalily Ronnyho, stojícího v davu. Nevýhoda jak pro něj, tak i pro jeho protivníky. Nůž opustil jeho dlaň a vnořil se do nejblíže stojící oběti. Přiskočil k ní, vrávorající a překvapenou, chytil ji zezadu za bradu a o čelo opřel svou zbraň a škubnutím mu zlomil vaz. Nepustil ho a nechal do jeho bezvládného těla zavrtat pár olověných kulek, patřící Cooperovi. Využil vteřiny, kdy si nepřítel měnil zásobník, odhodil svůj lidský štít a několika dlouhými rychlými skoky se ocitl u střelce. Narazil do něj celou svou vahou a využil sílu setrvačnosti. Tělo bodyguarda narazilo na pochromované zábradlí a než se odhodlal k protiútoku, zkroutil mu Cooper ruku se zbraní pod bradu a donutil ho stisknout spoušť. Přivřel oči, aby si je uchránil před sprškou krve, tetující jednotlivými kapkami jeho tvář. Rychlý nádech a krev nadopovaná adrenalinem mu opět dala pocítit poničené vazy v rameni. Pustil mrtvého muže a nechal si ho sesunout k nohám. Zaostřil zrak, aby našel opět svůj cíl. Stín strachu se o něj otřel jen nepatrně. Taková situace ho nemohla rozhodit. Ignoroval schody. Vyskočil na zábradlí, pevně se ho chytil, i když v levé ruce neměl skoro žádný cit a vyšvihl se na nejbližší příčku. Mozek mu pracoval na plné obrátky, počítal výstřely a zbylé kulky v zásobníku. Doskok na podlahu z leštěného mramoru mu zkřivil obličej do bolestivého úšklebku. Jen si olízl vyprahlé rty.

„Stárneš Ronny,“ řekl nahlas, aby sám sebe přesvědčil, že je ještě na živu.

 

Napřáhl svůj Taurus před sebe a dotkl se hlavní zbraně, namířenou na jeho obličej. Znovu objel jazykem popraskaný ret a naučenými nádechy zklidnil plíce i své srdce ve sračkách. Přemohl nutnost setřít si zasychající krev na tváři a pozoroval vynervovanou postavu Aberta Masiniho před sebou. Ucítil slabý tlak ve svém konečníku a vlhko, které mu stékalo po stehně.

Kurva, Ede! Teď se mi tohle… zrovna nehodí!

Skrčil se, náraz o tvrdou dlažbu do kolene mu nahrnula slzy do očí. Převrátil se na záda, odrazil se nohou od kovového zábradlí a využil hladkého a klouzavého povrchu podlahy. Přimhouřil oči pod náporem oslňujících světel, i před bolestí, když na mramoru zanechával rozmazanou čáru své vlastní krve a zmáčkl spoušť. Vnímal pohled Aberta Masini, křivící se v údivu, viděl sám sebe v jeho šedivých očích, které potemněly a vyslaly k němu poslední výkřiky hrozby. Udělal pár vrávoravých kroků, upustil pistoli a narazil na zábradlí. Ronnyho zbraň ještě vibrovala v dlani, když zmáčkl podruhé kohoutek, stále ležíc na zemi, hlavu v záklonu a bez emocí vyprovodil pohledem kulku razící si cestu mezi kostnatými mřížemi hrudníku.

„To ti … neprojde…,“ odezíral mafiánovi ze rtů, než se jeho bezvládné tělo zalomilo o chromovanou tyč a přepadlo dolů do vyděšeného davu.

Ronny Cooper si přiložil svého rozpáleného Tauruse ke tváři a přesvědčil se, že se mu ruka opravdu chvěje. Měl by se zvednout a vypadnout. Co nejrychleji. Ta zem, studená a hladká, mu chladila jeho krvácející ránu a objímala horečkou zachvacující tělo do své náruče.

Jsem unavenej….

„Idiote! Coopere!“

Probudil se ze svého snu, který nejspíš trval jen pár vteřin a automaticky cukl rukou, aby svou zbraň zabořil majiteli hlasu do obličeje. Nechápavě zamrkal dlouhými řasami a zapřel se o nabízené rámě, které ho zvedalo ze země.

„Co…,“ zachroptěl a všemi silami se snažil nahodit své tělo do normálu. Pevným sevřením pažby pistole vehnal krev do pravé paže, a jakmile ucítil, že stojí na nohou, odstrčil Marveye od sebe. „Kurva! Co tu děláš!“

„Omdlel jsi…,“ obhajoval se Frederick a nenápadně se mu postavil za záda, aby se jím kryl. Byl to blbej nápad jít dovnitř. Když viděl, že se ze dveří hrnou vyděšení hosté, došlo mu, že se něco posralo. Mohl otočit klíčkem v zapalování, shrábnout prachy a zmizet. Přinutit Sherly, ať si vezme svatební šaty a oddají se v Novém Mexiku. Kruci! Proč z toho taxíku vylezl, a šel proti proudu? Dovnitř?

„Tady …,“ zjištění, že nemůže mluvit a jazyk ho neposlouchá, mu na moment dalo pocit paniky. „Vypadněme odsud!“ zachrčel a přes třesoucí se mířidlo zbraně pozoroval chaos na tanečním parketu.

Byl zmatený tím, že si nepamatoval pár okamžiků. Znervózňovalo ho, že se jeho ohryzek pohyboval nahoru a dolů ve snaze svlažit vyschlé hrdlo. To, že se jeho ruka pohybovala napravo, nalevo, v trhavých záškubech. Bylo mu jedno, jestli ho sejmou. Tak proč? Neustále těkal pohledem za sebe a ujišťoval se, že ten člověk za ním stále dýchá.

„Ede!“ vyštěkl a poslal k zemi dvěma výstřely stejný počet mužů.

Zbývaly mu už jen dva náboje. Dva. A několik desítek metrů k východu. Slovo „kurva“ mu stále znělo v hlavě. Dokola. Jako zadrhnutá 8 mm smyčka. „Kurva!“

Zvuk kovových nášlapů schodů mu znělo v uších a bolestivě mu dráždilo bubínky. Jako stařec se chytil zábradlí, aby neupadl. I přestože bylo jeho tělo unaveno, jednalo instinktivně. Muž, který si troufl na boj z blízka, ucítil pevný stisk na krku a zachroptěl.

Dva náboje!

Ronny Cooper si protivníka přitáhl k sobě a moc dobře si uvědomoval, že stisk levou rukou neovládá a není dostatečně silný. Vynaložení větší síly mu přivodilo mírnou závrať.

Já jsem smrt, Coopere! Těší mě!

Představoval si ji jako ženu. Zvláštní. Krásnou, s bílými vlasy, očima modrýma jako nebe po bouřce. S úsměvem bez falše, jen mírně narůžovělou barvou rtů… a bledou tváří…

„Coopere!“ zařval na něj něčí hlas.

Zachvěl se, jakoby ho někdo udeřil ulomenou větví přes obličej. Zesílil stisk, zatlačil palec pod ohryzek a omezil protivníkovi přívod vzduchu. Ronny Cooper neovládal už své rychlé dýchání, bylo mu to jedno. Zabořil čelo do ramene útočníka, unavený a malátný, ale jeho smrtící gesto nezesinalo. Byl zabijákem dlouho a instinkty ho nikdy nenechaly na holičkách. Bylo mu jedenáct? Dvanáct? Dávno. A dlouho na to, aby vypluly na povrch kdykoliv, když on sám selhal.

„Coopere!“

Pohodil hlavou, aby se zbavil vzpomínek a povolil stisk. Nádech. Výdech.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se Ronny taxikáře a rozhlédl se. Úkol splnil, teď jen dostat se ven.

Uchopil zbraň i druhu rukou a kopíroval s ní terén před sebou. Nevšímal si těla, které se zhroutilo na stupínky kovového schodiště a pomalu se sunulo dolů. Frederick Marvey vyčkával, až se to bezvládné tělo zastaví a on ho mohl překročit. Sledoval záda svého zákazníka a pozoroval s obavami červenou skvrnu, táhnoucí se od ramene až po okraj saka.

Taneční parket byl skoro prázdný. Na zemi ležel Aberto Masini, s rozkrokem celým od krve. Ronny si ho nevšímal. Několikrát sevřel silně víčka k sobě, aby rozehnal závrať. Jeho mise je u konce. Za kterou dostal zaplaceno. Proč tedy ten strach?

Zareagoval rychle a všiml si pohybu někde nahoře. Kde by nikdo nikoho nečekal. Vystřelil. Podvědomě a instinktivně. Do černé tmy, kde nic neviděl. Jen tušil. Pár vteřin napětí, než dopadlo tělo na zem. I když měl Taurus prázdný, svíral ho pevně. Pak ho konečně zastrčil za lem kalhot a chytil Fredericka za zápěstí.

„Ede! S takovou se svatby nedožiješ!“ štěkl a táhl ho ven. „Kde máš taxík…?“

Neměl rád žlutou barvu. Nepřinášela mu štěstí. Ani dnes večer. Dnes večer… neměl štěstí.

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]
Rozlučka se svobodou – Kapitola 2
Tagged on:     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *