Rozlučka se svobodou – Kapitola 3

Stěny úzké chodby odrážely světla blikající zářivky a vrhaly na obličej Fredericka Marveye strašidelné stíny. Mohutná postava bodyguarda, který vpouštěl dovnitř hosty, se vynořil odnikud, a zaútočila pěstí bez výstrahy. Ronny Cooper jen uhnul hlavou, chytil ho za paži a skroutil mu ji za záda. Prudký kop do podkolenní jamky donutila muže pokleknout. Blonďák mu natáhl ruku od těla, vyvrátil ji k sobě a dalším úderem kolenem zlomil. Vytáhl mu nůž, který měl zasunutý za opaskem a vnořil jeho čepel mezi lopatky, do místa, kde si na něj člověk nedosáhne. Oběť jen vykřikla a zbytečným mácháním ruky se snažila zbavit původce bolesti. Ronny si ho dál nevšímal, utřel si z čela kapky potu a promnul unavené oči, které byly neustále v pološeru ve střehu. Slyšel přibližující se kroky.

„Ede! Kde máš taxík…?!“ křikl na něho a rozrazil vchodové dveře.

Na ulici byl shluk lidí, křičící jeden na druhého, aby se dověděli, co se stalo. Ronny si razil cestu, nevšímal si jich a rozhlížel se po okraji silnice, kde by mohl taxikář zanechat svůj vůz. Frederick se objevil vedle něj a změnil prudkým trhnutím jeho směr pátrání. Táhl ho davem po chodníku kolem výkladních skříní a Ronny zahlédl svůj odraz i krvavou skvrnu rozpitou do rukávu a ramene.

Zahnuli do postranní ulice a přeběhli na druhou stranu. Cooper se neustále otáčel a zvažoval vzniklou situaci. Vynořili se za nimi dva muži v černých kvádrech, se zbraněmi nataženými před sebe. První kulka se zaryla do žlutých dveří taxíku. Sotva zazněl signál odemykání dveří na dálkový ovladač, Ronny s nimi prudce trhl a popadl kufřík ze sedadla spolujezdce, ze kterého brali před několika hodinami upínací popruhy na svázání omráčeného běžce. Neztrácel čas kroky či schováváním se za auto. Vysypal obsah na zem, dopadl na jedno koleno a vzal těžký klíč na utahování šroubů na ráfcích a mrštil jim proti jednomu kravaťákovi. Tlumený zvuk olova rozrážející karoserii taxíku mu připomněla, že mají zbraně. Dotyčný očividně minul. Ronnyho to uklidnilo, protože klíč pravděpodobně našel svůj cíl. Šroubovák jen potěžkal v ruce a věnoval jeho dráze letu krátký pohled. Úzký kov projel ramenem muže, ve které svíral zbraň, a ta ihned poklesla. Další šroubovák si našel místo uprostřed jeho hrudníku.

„Startuj! Odjíždíme!“ štěkl Cooper na vyděšeného taxikáře, který sledoval to neuvěřitelné divadlo. Muž si držel zakrvácený obličej, který mu rozrazil těžký klíč, ale i přesto stále držel pistoli. Frederick se nasoukal za volant a rozechvělýma rukama nastartoval. Doufal, že zabiják nastoupí, ale on se místo toho zvedl a k překvapení všech se rozeběhl přes silnici směrem k bodyguardům.

Útočník si přehodil zbraň do zdravé ruky a vztekle si vytáhl šroubovák z hrudníku. Vystřelil, ale Cooper jakoby byl pouhý stín, zjevil se před ním tak rychle, že jen nechápavě vydechl. Zbraň nestačila dopadnout na zem, Ronny ji zachytil v momentě, kdy podepřel bezvládné tělo, klesající k zemi. Prsty svírající před několika vteřinami pažbu pistole, se snažily zastavit krev, hrnoucí se otvorem, který zanechal šroubovák v bodyguardově krku.

„Kurva! Do hajzlu!“ ječel druhý muž a roztřesenou rukou pozvedl revolver. Díval se na svůj rozbitý zakrvácený obličej, jak se odráží v šedých očích. Pohled protivníka byl klidný a pramen blonďatých vlasů mu spadal středem mezi zrcadlu se podobajícím očím. Bílá hladká tvář bez poskvrny s vyzývavými ústy, pootevřená, lákající k polibku. Čerstvý závan větru mu prohrábl světlé vlasy a odraz světel projíždějícího auta mu je orámoval do andělské svatozáře. Nestačil si už uvědomit, že to nebyl vítr, ale rychlý pohyb Ronnyho Coopera, když pustil mrtvé tělo a vystřelil z ukořistěné zbraně. Sesunul se k zemi s poslední myšlenkou, s obrazem té zvláštní klidné tváře, která ho svým pohledem vyprovodila do pekla.

„Nastup! Kurva, nastup!“ zařval Frederick Marvey, když zabrzdil u hromádky mrtvol.

Ronny se sesunul na přední sedadlo a položil zbraň do klína. Otřel si zakrvácenou ruku o sako a začal se vysvlékat.

„Poslední zastávka Oxfordská ulice,“ zašeptal Cooper a stáhl si přes hlavu zakrvácené tričko. Prohmatal si ránu na rameni. „Tvoje auto není zrovna nenápadný. Měl bys hned, co se mě zbavíš, odjet ze Států.“

„Půjdou po mě? Kdo? Policajti? Mafie? Koho všechno jsi na mě kurva poštval?“ vyjel po něm Frederick. „Zabijou mě, že jo? Najdou si mě a zabijou!“

Ronny Cooper mlčel. Otočil se na zadní sedadlo a vzal si k sobě jediné své zavazadlo, malý kovový kufřík. Vložil do něj zbraň a vytáhl zafóliovanou jedno dávkovou morfiovou injekci. Rozbalil ji škubnutím zubů a zabodl si krátkou jehlu těsně vedle rány. Nepřestával sledovat ve zpětném zrcátku, zda je někdo nesleduje. Cesta kolem pobřeží jezera svaté Kláry přinášela čerstvý vlhký vzduch pootevřeným oknem a Ronny si ho hlubokými nádechy nasával do plic.

Frederick Marvey měl plnou hlavu otázek a žádné odpovědi. Někde v koutku mysli měl strach o svůj život, ale jelikož ho zatím nic neohrožovalo, nevěnoval tomu pozornost. Sledoval cestu před sebou ale zároveň i svého spolucestujícího, sedící vedle něj. Nedokázal identifikovat pocity, které se mu neustále vracely, ve vlnách. Z pohledu na Ronnyho ruce, na tetování mezi lopatkami, na jeho atletické tělo a hladkou kůži na prsou i na břiše. Zastavil na pobřeží, pár metrů od břehu jezera. Slunce se pomalu probouzelo z nočního spánku a vysílalo na průzkum první paprsky.

„Tady se naše cesty rozdělí. Zbytek peněz,“ řekl Ronny a položil mu je do klína. Vystoupil z taxíku a zabouchl za sebou dveře.

Frederick shrábl svazek bankovek a vylezl ven z auta.

„Počkej! Já… ty prachy nechci!“ křikl na něj.

„Proč jsi mě tam nenechal? Mohl ses sbalit a odjet,“ přimhouřil oči Ronny a opřel se o kapotu taxíku. „Peníze si nech, budeš je potřebovat…“

„Chlape!“ vyštěkl Frederick a vmetl mu bankovky do tváře. Chytil ho za okraj kalhot a natiskl se k němu. Jednal impulsivně a bezmyšlenkovitě.

„Ede, tebe snad trápí špatný svědomí…?“ usmál se blonďák a chytil ho za zátylek. „Nebo ti mám za služby zaplatit… jinak?“ vjel mu druhou rukou do kalhot a nenásilně mu je stáhl, aby mohl dlaní zjistit, jestli je taxikář vzrušený. Byl docela unavený, ale tenhle maník ho přitahoval. Cítil, jak ztvrdl jen z toho, jak si ho Marvey k sobě přitáhl a jak se mu na obličeji objevily kapky potu z nervozity. „Chtěl bys mě… znovu, Ede?“ zašeptal mu do ucha, když si přitáhl jeho hlavu na své nahé rameno od krve.

„Za pár hodin se…,“ vydechl přidušeně Frederick a chytil ho za ruku, aby ho zastavil. Ronny se nenechal odradit, sklouzl po masce taxíku majiteli k nohám a bez jediného slova vzal jeho vzrušený úd do úst. Vnořil si ho hluboko, prsty ho obepínal i s chloupky a s každým nájezdem ho promnul. Stisk ve vlasech mu dal najevo, že se to Frederickovi líbí. Ronny ho ještě několikrát nasál ústy a pak položil ruce na jeho boky, táhl je přes žebra směrem nahoru a odhaloval atleticky vypracované tělo. Donutil zvednout jeho ruce nad hlavu, aby mu přes ni přetáhl tričko. Otřel se svým hrudníkem o jeho nahá prsa, držel ho chvíli za zápěstí a dal tak oběma prostor a chvilku se navzájem seznámit se svými tvrdými erekcemi.

Frederick těžce rychle dýchal. Nechápal sám sebe, proč na toho zabijáka takhle reaguje. Jeho tělo. Rozechvělé ruce mu položil na stehna a netrpělivě si ho sobě narazil. Každá ubíhající vteřina ho přesvědčovala o tom, jak moc ho znovu chce.

„Takže se vyřídíme… takhle?“ zašeptal mu Ronny do ucha, pomalu se otočil a jednou rukou se zapřel o kufr žlutého taxíku.

Nasliněnou dlaní stáhl jemnou kůži na Fredericově údu a odhalil tak narůžovělý žalud, kterým si záhy podráždil škvíru mezi hýžděmi. Prohnul svou páteř jako kočka proti svému milenci, nechal ho vstoupit jen na okraj a přetáhl taxikářovu dlaň na pravou půlku svého zadku. Marvey zasténal, položil mu i druhou ruku na pevný sval a vydýchával svoje vzrušení. Pořád se nemohl zbavit překvapujícího pocitu. Fascinovaně si ho k sobě přitáhl, pomalu. Mírně se chvěl, jak postupně cítil tlak kolem svého penisu. Nevzpomínal si, že by při sexu s Sherly sténal. Že by ho vzrušovaly tiché vzdechy, kterými se Ronny pod ním snažil rozehnat slabou bolest. Pár vteřin zůstal nehybně stát, uklidňoval roztřesená kolena a přejel prsty po páteři, prohnutou do oblouku. Vnímal, jak se pod doteky jeho kůže chvěje a jak ho uvnitř v krátkých intervalech drtí jeho stahy. Vysunul se a hned přirazil. Tvrdě. Nedočkavě.

Ronny sevřel ruce v pěst a pozoroval svůj odraz v předním okně taxíku. Vycházející slunce se mu odráželo těsně vedle jeho vzrušeného obličeje. Pak se setkal s pohledem Fredericka, jehož odraz se zhmotnil nad jeho ramenem. Pootevřená ústa, do slabého křečovitého úšklebku a dlouhé vlasy, lepící se mu na spánky. Všiml si, jak pozoruje jeho záda, jak si ho prohlíží. Ten výjev ho dokonale vzrušil a Ronny mu vyjel tvrdě vstříc, aby si ho také vychutnal po svém. I Frederick zahlédl zabijákovu tvář a najednou zatoužil, vidět mu do očí živě. Bez varování se z něj vysunul, chytil ho za ramena a otočil si ho k sobě. Nic nevysvětloval. Jen ho přitlačil na kapotu auta a zatlačením doprostřed jeho hrudníku ho donutil si lehnout. Vjel mu pažemi pod kolena a podsunul si ho k sobě. Jeho tvrdá erekce si snadno našla cestu a prudkým přírazem se zasunul co nejhlouběji. Ronny mu odpověděl hlasitým výkřikem a pak se jeho výkřiky rozmělnily do krátkých přidušených vzdechů, jak se Frederickova frekvence nájezdů zrychlovala. Pozorovali se navzájem a ani jeden se nechtěl vzdát pohledu na vzrušenou tvář toho druhého. Marvey cítil, jak se ztrácí ve svých pocitech, které v něm toto spojení vyvolávalo. Nikdy nebyl tak rozrušený, nikdy nevnímal impulsy, roztroušené po celém těle. Ronny Cooper se pod jeho útoky třásl, chvěl se a vzpínal své tělo do křečovitých poloh, až měl Frederick pocit, že mu ubližuje. Měl potřebu ulevit mu, podebral ho pod zády, kde se odlepil od žlutého laku kufru a přitáhl si ho k sobě. Ronny ho pevně chytil kolem krku a bez zaváhání vsunul svůj jazyk do Edových úst. Hladově a s velkou potřebou pít, zvláčnit své rty slinami svého milence. Marvey tiskl jeho hýždě, které se pod každým hlubokým tlakem zatnuly a daly mu pocítit ještě větší vzrušující sevření.

Jako by byli milenci odjakživa. Nebo napojeni jeden na druhého. Osvobozující uvolnění přišlo náhle, ve stejnou vteřinu a jejich zasténání splynula v ohlušující výkřik. Ronny své další hlasité vzdechy drtil mezi zuby, zakousnuté do horké kůže na krku svého taxikáře. Frederick vydýchával svůj orgasmus, vrýval nehty do zatnutých hýždí a se ztrátou posledních sil, položil Ronnyho na kapotu, aniž by ho opustil. Trpěl velkou touhou ho líbat a vstřebávat jeho krátké vzdechy přes chvějící se rty. V tuto chvíli zapomněl, že by se měl za pár hodin ženit a bral si vše, co mu milenec dovolil.

Slunce se vyhouplo a rozlilo svůj odraz po hladině jezera. Oba oddechovali a pozorovali své rozrušené obličeje. Frederick mu vjel do vlasů, odhrnul mu zlaté prameny vlasů z čela a skoro vyčítavě na něj pohlédl. Ronny se mírně usmál a přejel mu jen konečky prstů kolem páteře.

„Rád jsem tě poznal… Ede,“ zašeptal a zatlačil na něj, aby ho od sebe odtáhl.

Náhlé zbavení se tepla a ustupujícího tlaku v Ronnym vzbudil pocit, se kterým se nikdy nesetkal. Zklamání? Touha se s ním znovu setkat? Zjistit, co mezi nimi právě proběhlo? Nic. Tohle zažil už stokrát.

„Potřebuju tvoje hadry, Ede,“ pronesl vážně Ronny a zvedl ze země jeho tričko. Přetáhl si ho přes hlavu a zakryl své tělo i břicho, orousané od vlastního spermatu. Nasoukal se do kalhot a obešel taxík, aby si ze sedadla spolujezdce sebral svůj kufřík. „Ty prachy si nech, fakt je budeš potřebovat. Jakmile se naskytne příležitost, vypadněte ze Států. Jak jsi říkal… půjdou po tobě chlupatí i mafie. Tohle…,“ zvedl ze země odloženou zbraň bodyguarda a do nového dne probouzejícím se pobřežím se rozlehl výstřel, „…vypadá sexy a Sherly tě bude považovat za hrdinu…“

Revolver protnul vzduch a s tichým žblunknutím rozehnal vlnky na hladině jezera. Frederick se svíjel bolestí na tvrdém betonovém podkladě parkoviště a skučel bolestí.

„Ty hajzle!“ držel se za stehno, ze kterého se mu řinula krev.

Ronny Cooper se k němu naklonil, vytáhl mu mobil z kapsy od kalhot a položil ho vedle něj.  Jemně ho vzal za zápěstí a pak mu jedním jeho prstem zatlačil do rány.

„Drž pevně… za deset minut si můžeš zavolat záchranku nebo Sherly a pak vypadněte. Na otázky neodpovídej, kdyby něco, sežeň si dobrýho právníka,“ přejel mu prstem po obličeji a zanechával za sebou krvavou čmouhu. „Hodně štěstí… Ede.“

„Coopere!“ řval vztekle Frederick Marvey na vzdalující se postavu. „Coopere… ty hajzle!“

„Obvykle taxikáře nenechávám na živu,“ slyšel už jen matně. O pár minut později slyšel zvuk motorového člunu, který se rychle vzdaloval, a řidič taxíku už jen mohl poslouchat zpěv ptáků, kteří se probouzeli z nočního spánku.

***

Díval se na svou Sherly a usmíval se. Byla opravdu krásná a bílé sedmikrásky vpletené do vlasů z ní dělaly lesní vílu. Jen okrajově poslouchal výklad kněze, kterého ani neznal a i když se díval přímo na svou nevěstu, byl myšlenkami jinde. Zvláštní. Už je to několik dní a on na něj pořád myslí. Vzal Sherly na „výlet“ do Texasu a pak s ní chtěl zmizet v Mexiku.

Ze vzpomínek ho vytrhl vrzání těžkých dubových dveří kostela. Jejich zaklapnutí se rozeznělo celou hlavní lodí a zvuky kroků, procházející uličkou mezi lavicemi, narušovaly posvátné ticho svatebního obřadu. Byla také v bílém. Se sukní jen zakrývající to nejdůležitější, odhalující krajku na samodržících punčocháčích. Vysoké bílé kozačky opticky prodlužovaly dotyčné štíhlé nohy. Krátká bundička dala prostor pro ploché břicho, kterým se mohla bez ostychu pochlubit.

Frederick byl jediný, kterému se srdce rozechvělo vzrušením, a cítil, jak se mu zvýšila hladina testosteronu v krvi. Ne proto, že ta ženská byla kus, ale že v obou rukách svírala zbraně, že ho celou dobu pozorovala šedomodrýma očima a krátké blond vlasy ji zdůrazňovaly na muže překvapivě krásnou tvář. Poklekl na jedno koleno, udělal kříž s pistolí na svém hrudníku a pak povstal. Sluneční paprsky prodírající se barevnou vitráží v oknech kostela na něm vytvářely kaleidoskopické obrazce a měnily barvu jeho oblečení. Pozvedl jednu ruku s Taurusem před sebe a druhou mezi svatební hosty. Červené odrazy mu zbarvily ruce do ruda a pak se ozvaly rány. Frederick jen nechápavě otočil hlavou, když se za ním ozval řinkot padajícího kovového stolku, na kterém byly položené prstýnky a sloup se zapálenou svíčkou. Jejich kněz měl vyhrnutou suknici a svíral pistoli s dlouhou hlavní. Bílé roucho nasávalo krev a on těžce dopadl na zem, beroucí sebou vše, co mu stálo v cestě. Sherly křičela a v šoku před sebou mávala svatební kyticí. Hosté zatím netušili, co se dělo, jen někteří se v panice zvedli z lavice. Muž v lavici se bez hlesu sesunul na kolena jako při modlitbě a obtiskl své čelo do otevřených stránek bible, která se ihned začala zalévat rudou tekutinou.

Bílá smrt vyskočila na lavici, udělala pár rychlých skoků o několik řad dál a jediným úderem do zátylku poslala dalšího muže, který se zvedal a tasil zbraň, zpátky do sedu. Bezvládně sunoucí se rukou odhalil za opaskem odznak a Ronny se tím jen ujistil, že ho odhadl správně. Rychle se rozhlédl po kostele. Mezi svatebními hosty se jako tsunami rozlila panika. Někdo vedle něj vykřikl a další tlumená rána rozmetla malou knihu s žalmy na směs bílých papírků. Rychlými kroky se přemístil na okraj lavice, odrazil se a zachytil se dřevěného madla kazatelny. Potřeboval se dostat výš. Zahlédl střelce, za nímž se mysteriózně tyčily obrovské flétny varhan, a zlatem pomazání baculatí andělé mu dělali svatou ochranku. Vystřelil, aby donutil druhého zabijáka se jen na vteřinu přikrčit a vytáhl se na okraj kazatelny. Ti, co seděli dole, měli nádherný výhled do jeho rozkroku, pod do široka roztaženými nohami pro získání stability na úzkém podkladu.

Kostelem se rozléhal křik a výstřely. Pak tupá rána, když se bezhlesně zřítil střelec v podobě černovlasé ženy, kterou měli všichni za varhanici, na kamennou dlažbu v uličce. Ronny seskočil z kazatelny, aniž by si na vysokých podpatcích zvrtl nohu, zpět na jednu z lavic. Kráčel pomalu, jako modelka po předváděcím molu a překračoval z jedné lavice na druhou, mezi nevěřícně vyděšenými hosty až zůstal stát před nevěstou a ženichem.

„Omlouvám se za vyrušení, ale tenhle chlápek patří mě,“ pronesl s vážnou tváří Ronny Cooper a hlavní namířil na Fredericka. „Před pár dny mě zbouchl, drahá Sherly,“ řekl na vysvětlenou a uvědomil si, že všichni v kostele ztichli, aby jim ze zvědavosti neuniklo ani slovo.

Seskočil na zem a zasunul si jednu zbraň za okraj krátké sukně. Volnou rukou chytil Fredericka za zápěstí a vsunul si jeho dlaň na holé břicho, přejel si přes vyčnívající pánevní kost a zajel s ní těsně vedle Tauruse, na svůj pevný zadek. Nechal tam Frederickovu ruku uvězněnou pod upnutým kouskem oděvu a chytil si ho za vlasy. Sherly jen otevřela pusu v němém výkřiku, když si ten neznámý, o kterém si nebyla jistá, zda je to ženská či chlap, přitáhl jejího ženicha k obličeji a vnořil mu jazyk do úst. Před očima všech znásilnil Fredericka svými vášnivými a naléhavými polibky. Pak se jejich rty od sebe prudce odlepily, v koutku se jim leskly nashromážděné sliny, které nestačily při polibcích zpracovat. Frederick hlasitě a rychle dýchal a instinktivně si přitáhl Ronnyho tělo ke svému rozkroku. Ten se jen usmál, šedomodré oči mu zářily touhou a vzrušením.

„Co to… má znamenat?“ vyhrkla roztřeseně Sherly a rozmáchla se svatební kyticí. Narušitel její svatby ji pevně chytil za ruku a nenásilně ji vykroutil květiny ze sevřených prstů.

„Thomas Bookmacker byl jeden z předních texaských zabijáků. Nejspíš si ho najala italská mafie,“ řekl s klidem Ronny Cooper a nasál vůni žlutých růží. „Ta ženská byla známá jako Black star. Jelikož jsem ji neměl nikdy v posteli, nemůžu posoudit, jak byla dobrá, ale se zbraněmi patřila mezi ty lepší. Další neznám, ale oba měli bouchačky a ty dva venku taky,“ otočil se zpět na Fredericka a olízl mu vlhké kapky ulpívajícímu mu stále v koutku úst. „Tohle jsem si chtěl vždycky zkusit,“ usmál se a máchl rukou za sebe. Kytice proletěla velkým obloukem skoro přes celý kostel a pak bez povšimnutí dopadla na pokroucené tělo zabijácké varhanice. Ronny zklamaně svraštil obočí. „Tak tomu se říká smůla, baby.“

Cooper se ještě jednou rozhlédl po návštěvnících kostela a když viděl, že ten muž zákona přichází k sobě, pročísl si prsty blonďaté vlasy a na tváři se mu mihl nepatrný úsměv.

„Je čas, Ede,“ pronesl tiše, a aniž by se přesvědčil, zda ho taxikář následuje, vydal se dlouhou uličkou mezi lavicemi ke dveřím. Dvojité kroky se rozléhaly ztichlým Božím domem a bezmocné hrozby: „Fredericku vrať se!“ neměly žádný účinek.

Marvey zamžoural do oslnivého horkého texaského slunce, když vyšli ven z kostela. Před vchodem stála motorka, přes kterou Ronny přehodil ladně nohu v kozačkách a podal mu helmu.

„Chyběl jsi mi, Ede. Fakt jsi mi chyběl,“ usmál se těsně před tím, než schoval svůj obličej pod kouřovým hledím přilby a nastartoval motorku.

Marvey si nasadil helmu a objal svého milence kolem pasu. Zabiják. Neskutečně velkej hajzl. Nejspíš bude mrtvej dřív, než překročí hranice Mexika. Ale tak nějak, v hloubi duše věřil svému zákazníkovi. Dokáže se o sebe postarat. A on je s ním v bezpečí. A  ten jeho zadek za to všechno stojí!

Myšlenky zanikly v hluku nastartovaného motoru a Frederick se ještě víc natiskl na Ronnyho záda. Těch pár hodin života za to určitě stojí. Za život s Ronny Cooperem.

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Rozlučka se svobodou – Kapitola 3
Tagged on:     

2 thoughts on “Rozlučka se svobodou – Kapitola 3

  • 7.12.2017 at 14:07
    Permalink

    ja nemam slov,naslintala sem si do klavesnice…

    Reply
    • 7.12.2017 at 16:27
      Permalink

      Tak to je účel eroticky laděné povídky, ne?

      Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *