Co se ukrývá pod vodní hladinou? – Kapitola 4

Polovina května a takové horko. Myslela jsem, že v restauraci vypustím duši. Nejenom že opět přišlo jen pár lidí, ale k tomu si dali jedno pivko, žbryndali se v něm skoro půl dne a mně nutili se jich každých 10 minut ptát, zda si dají ještě něco. Jinak by mě nejspíš pomluvili u majitele, že jsem si jich celou dobu nevšímala. Nejenom že tu nebyl žádný vynález rozhánějící vzduch a nutící jít teplotu aspoň o stupeň níž, ale nebyla tu ani sprcha a já se neměla po celodenním běhání kde umýt. A to je teprve květen. Panenko skákavá, co budu dělat za měsíc?!

I když bych mohla dnes návštěvníky spočítat na prstech obou rukou, zavírala jsem restauraci hodně pozdě. Bylo něco kolem půlnoci, nesla jsem si svoje boty v ruce a bosá šlapala po prašné cestě domů, kolem rybníka, nepřemýšlela nad ničím a nad nikým. S prázdnou hlavou, sledujíc, jak moje nohy zanechávají v prachu otisky mých chodidel. I teď večer bylo nesnesitelné dusno, dokonce že i hmyz přestalo bavit někoho v takovém horku obtěžovat a žáby vydávaly jen tesknou píseň, sem tam nějaké jejich kuňk. Z vysoka kašlou na vytváření noční atmosféry s pomocí obvyklého žabího koncertu. Nejspíš mají ponořené své tělo i s tlamou v chladivé vodě rybníka a jsou rády, že den ve zdraví přežily. Jediné, co mě nutilo dělat těch pár kroků, byla vidina sprchy a desítka litrů vody, dopadající na moje vlasy a rozpálenou kůži.

To ticho mě vytrhlo z rozjímání o tom, zda je svět placatý či kulatý a zastavila jsem se. Smíšené pocity z toho, že žáby náhle úplně zmlkly a zvuk cvrdlikajících cikád, lezoucí mi celou dobu na mozek, utichl také. Měsíc svítil skoro v celé své kráse, jen už mu chybělo pár procent ke své kulaté dokonalosti a snažil se svým stříbrným okem dohlédnout až na dno rybníka. Přejela jsem pohledem hladinu a napjatě poslouchala. Ozýval se do ticha jen tichý šum vody, jak ji někdo nebo něco rozráželo. Nejspíš kačena nebo jiné vodumilné zvíře, doufala jsem v duchu.

„Naval peníze!“

Vyskočila jsem do výše jak vyplašený zajíc a moje boty zmizely někde ve tmě, jak jsem lekla a jedním velkým rozmachem jsem je hodila někam za sebe.

„Cože?“ vyhrkla jsem a automaticky k sobě přitiskla kabelku.

„Naval tu kabelku!“ okřikl mě znovu.

Zamžourala jsem do tmy, abych aspoň trochu rozeznala útočníka. Nějaký výrostek s kšiltovkou na hlavě mi bude…. Zamával mi před obličejem vystřelovacím nožem a já před ním jen instinktivně uskočila.

„Jdi do hajzlu!“ zaječela jsem na něho.

Ten malej smrad byl rychlý a chytil kožený pásek kabelky a začal se semnou o ni přetahovat. Nedám mu svou kabelku, na kterou jsem několik dní tvrdě dřela. Nedám mu ani svůj nový mobil, který na sobě nemá ještě ani jeden vryp. Vrčela jsem na něj jako vzteklá kočka. Nejspíš byl na prskání a škrábání zvyklý, protože jsem ho ani jedním neodradila od jeho úmyslu, mě sprostě okrást o můj majetek, na břehu rybníka. Rozmáchl se nožem a přeřízl mi poutko od kabelky. Na svou postavu byl hodně silný a naši hru o přetahovanou vyhrál během několika sekund. Vyškubl mi ji z ruky a já se zmohla jen na svoje hlasité „ku**a!“

„Vrať ji!“ ty dvě slova proťala vzduch náhle a ostře, až se mi naježily chloupky na zátylku.

Vyjekla jsem po druhé a nadávku jsem znovu zopakovala. Nevím, jestli jsem se v tu chvíli lekla hlasu nebo toho, že jeho majitel byl úplně nahý, krůpěje vody se na něm leskly jak drahé kameny a vodníka jsem si takhle nikdy ani ve svých nejúchylnějších snech, nepředstavovala. Jen k němu vztáhl ruku, chytil ho za zápěstí a mladý lupič se s naříkáním začal kroutit k zemi. Ještě chvíli odolával tlaku, který mu drtil kosti v zápěstí, ale nakonec zvítězil jeho zdravý rozum a kabelku pustil. V ten samý okamžik, kdy taška dopadla na zem, ho to vodní stvoření pustilo a mladík se s několika sprostými nadávkami otočil proti mně, nabral mě surově do ramene a zmizel ve tmě. Předvedla jsem svému zachránci ptačí námluvný tanec, jak jsem se máváním rukou snažila udržet na nohou. Cítila jsem pod svými chodidly, jak se z prašné cesty dostávám na mokrou trávu, podjely mi nohy a já dopadla tvrdě na svůj zadek. Jednou nohou jsem hrábla do hladiny rybníka a celá jsem se ohodila vodou a kalhotky mi ihned zvlhly od mokré hlíny.

„Jsi v pořádku?“ zašeptal nade mnou a já jsem si náhle uvědomila, komu ten hlas patří.

Zvedla jsem hlavu a první, o co můj pohled zavadil, byl jeho rozkrok. Jakoby vycítil můj pohled, podřepl vedle mne, schoval tak jednu ze svých předností mezi stehna a dotkl se mé kůže na rameni. Nechápala jsem sama sebe, proč jeho změnu pozice sleduji upřená pouze do toho jednoho bodu.

„Jsi nahý!“ vyhrkla jsem na svou omluvu, že já přece vůbec nemůžu za to, že vidím jeho penis, který mu tak vynikal přesně uprostřed těla.

„Koupal jsem se,“ pokrčil rameny a chytil mé konečky vlasů mezi prsty. „Měla jsi zase náročný den, co? Celá se chvěješ….“

Jeho ruce byly mokré, ale vůbec ne studené, hřály mě, jak s nimi přejížděl od ramen dolů, k zápěstím. Prozkoumala jsem v rychlosti své tělo, jestli se opravdu chvěji. Každé místo, o které jsem svými myšlenkami zavadila, mi vyšlo vstříc, lehkým záchvěvem kůže.

„Bylo horko…,“ vydechla jsem opatrně. Je mi horko i teď. „Měl by ses obléct… jsi nahý,“ zopakovala jsem své upozornění.

Zaklekl do trávy a pomalu začal couvat. Přejel mi lehce po prstech, přes bok a celou svou dlaní mapoval kůži na mém stehně. Nebyla jsem vůbec schopná se pohnout, tak jako pokaždé. Měl pořád ten prsten z chirurgické oceli a jemně mě studil na pokožce. Vnímala jsem intenzivně každý chloupek, který se mi pod jeho dotekem postavil. Byl to jen pocit? Vždyť jsem si ráno důkladně depilovala nohy…

Ozvalo se slabé zašplouchání, jak se jeho tělo ponořilo do rybníka.

„Spokojená?“ zeptal se a odhalil své zuby úsměvem. „Voda skryla vše, co by tě mohlo uvádět do rozpaků….,“ usmíval se dál a chytil mě za druhou nohu kolem kotníku. „Je to osvěžující… nechceš se taky trochu smočit….?“

Promasíroval obě moje chodidla, tak unavená a tak dychtící po uvolnění. Nepatrně mě k sobě přitáhnul, blíž k okraji rybníka. Nabral do dlaně vodu a tenkým pramínkem ji pouštěl na kotníky. Celým mým tělem projelo mravenčení, přesně od toho místa, kde se voda dotkla kůže. Zvlhla jsem v místě, kam se voda vůbec nedostala a ta prázdnota, toužící náhle po vyplnění, mi do mozku vypálila žadonící slova: chci tě.

„Má teplotu tak akorát,“ postupoval pramínkem po holenní kosti a prázdnou dlaň pak položil na mé koleno.

Musel i na tu vzdálenost slyšet, jak mi srdce nabírá obrátky a buší zběsile do hrudníku. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a položila mu svou ruku na tu jeho, s úmyslem odstranit ji ze svého kolene. Místo toho se moje prsty začaly mazlit s těmi jeho, kroužila jsem po jeho prstenu, zkoumala každou jeho kůstku a snažila se přes hmatatelné vystouplé žíly vycítit, zda je jeho srdce také naplněné chaosem.

„Je to rybník,“ hlesla jsem a doufala, že dostatečně pochopil moji antipatii k přírodním koupalištím.

Voda byla černá jako to nebe nad námi, otírala se o jeho nahé tělo, ponořené akorát po pupík.
Měsíc se náhle přestal zhlížet v hladině a obrátil svou pozornost na jeho hrudník. Roztříštil své stříbrné světlo do stovek kapek, tetelících se na jeho kůži a doufal, že mě ta přízračná vodní bytost naláká na své lesknoucí se kamínky do vodních hlubin snadněji, než na saténové pentle. Cítila jsem, jak se moje tělo pomalu sune k němu. Skoro neznatelně si mě přitahoval, vábil mě na své měsíčním světlem oděné tělo. Opřel si mé chodidlo o svůj hrudník a pomalu sjížděl mou nohou dolů. Prsty u nohou vnímaly jeho rozpálenou kůži a rozháněly do celého mého těla mrazivé chvění. Zavadil s nimi o svou levou bradavku a tiše zasténal. Projev jeho vzrušení mě donutil to tiché zasténání po něm zopakovat a přivřít oči před tím náhlým vzruchem, který mi terorizoval všechny buňky v těle. Sjížděl dál přes svá žebra, až jsem na své patě ucítila chladnou vodu. Ucukla jsem.

„Je to rybník…jsou tam žáby, ryby…,“ zamračila jsem se při představě všech těch havětí, co žijí ve vodě.

„Není tu nic, čeho by ses měla bát,“ naklonil na bok hlavu a čokoládové vlasy mu zakryly skoro celou tvář. Ponořil celé mé chodidlo do vody, aniž by přestal kopírovat své břicho. „Přesvědčím tě o tom.“

Skousla jsem zuby spodní ret a sama se k němu, nepoznávající sama sebe, víc přiblížila. Vlažná voda mi olizovala lýtko a prsty u nohou se hřály o jeho kůži. Prohrábl si rukou své vlasy a odhalil tak své krásné oči, ve kterých se odrážela vodní hladina. Na chvíli mě tím vyvedl z míry, strhl mou pozornost na svůj obličej a pak si s úsměvem vychutnal mou reakci, když mi přejel chodidlem po své tvrdé erekci, skrytou před zrakem jam mým, tak i měsíce. Zalapala jsem po dechu, ale neodradil mě tím. Přimhouřila jsem oči a začala mu kroužit po jeho ztopoření. Ponořila jsem do vody i druhou nohu a uvěznila jeho penis mezi svá chodidla. Jeho ruce klouzaly po mých stehnech, jemně je hnětl svými prsty, od kolen stále nahoru, až vklouzly pod sukni od šatů a nahmataly lem kalhotek. Zajel palci pod okraj a zbytek prstů táhl venku po mých slabinách. Pevně mě chytil za boky a stáhl až skoro k němu. Musela jsem pustit jeho erekci a zaklínit své nohy kolem jeho pasu. Podepřená na svých loktech, abych na něj viděla a mohla reagovat na jakoukoliv jeho špatnost dřív, než ji uskuteční.

Jeho dech, který věnoval mému klínu a následné polibky mapující odhalující se kůži pod kalhotkami, sjíždějící mi pomalu přes boky, podlomily moje ruce a já s opojným zasténáním dopadla na záda. Miliony nočních pozorovatelů ke mě upřely svůj zrak, a místo, aby cudně ztlumily svou zář, sestupovaly z oblohy, jeden po druhém a dobrovolně dopadaly na hladinu rybníka, kde posléze utonuly. Tak jako já pod návalem rozkoše, když se jeho teplý jazyk otřel v místě, které bylo i bez jeho slin nestydatě vlhké. Moje nohy se vynořily náhle z vody, voda stékala po kůži až dolů a utvářela hladkou cestu kalhotkám, které opustily moji maličkost tak rychle, že jsem nestačila ani zaregistrovat, kterým směrem proťaly hvězdnou oblohu. Nestačila jsem nic. Dokonce i můj výkřik, když mi vjel jazykem dovnitř a hned poté ho vystřídal drsně dvěma prsty, přišel o hodně později, než se to vše stalo.

„Počkej!“ vyhrkla jsem.

„Na co?“ zeptal se a jeho mrštný jazyk pokračoval dál, slízal veškerou smetanu, kterou jsem mu nabídla, a polibky pokračoval přes mé bříško nahoru, roloval šaty před sebou a přetáhnul mi je přes hlavu. Nezaobíral se už ani okraji podprsenky, jen podjel svýma rukama pod záda, rozepnul ji a vypustil moje ňadra na svobodu. Nestačil se o ně otřít ani vzduch, i zvědavé hvězdy byly pomalé vůči jeho ústům, které si vzaly rychle moje bradavky a během vteřiny z nich utvořily tvrdé hrbolky, dychtící po dalších dotycích.

Jeho ruce na mých zádech. Moje bradavka drcena mezi jeho zuby a druhá mezi prsty. Že se moje tělo pomalu noří do vody, už jsem ani nevnímala. Pohlcovala moje tělo, svou chladnou mokrou rukou mě hladila přes zadeček, smočila pokožku na břiše a jeho tělo jako kamínka tu vodu ohřívalo, a já cítila horkost všude tam, kde se naše kůže o sebe otřela.

Vpálil mi značku touhy svým rozžhaveným železem přímo mezi stehna. Přitiskla jsem své rty na jeho, abych ztlumila svoje naříkání, jak si mě tiskl k sobě a nořil se hloub a hloub. Až jsem byla plná jeho chtíče a moje prázdnota zmizela během okamžiku a rozplynula se na hladině rybníka. Moje ruce ho objímaly kolem krku, nohy zaklesnuté kolem jeho boků. Oba jsme si vychutnávaly to spojení, pocit naplnění.

Propustil moje ústa a ta svá věnoval kůži na bradě, na krku. Voda našim spojencem, poskytující své ruce, aby naše těla byla lehká. Věřila jsem jí, že mě ochrání, že jsem v bezpečí a nechala jen jednu ruku položenou kolem jeho krku. Položila jsem se na hladinu. Vlasy se rozprostřely kolem mého obličeje, vzaly na sebe podobu vodní trávy a jen tak se vznášely a nechaly si vplétat odrazy hvězd mezi jednotlivé prameny.

Polibky mezi klíční kosti. Ruka důvěry mezi lopatkami, že mu můžu důvěřovat. Že on je ten, který tu nestabilní věc kolem nás ovládá. On je pánem a voda jeho součástí. Hladí mě všude tam, kde jeho ruce nedosáhnou. Druhá ruka na mém boku, určující jak hluboko si může brát moje lůno. Jeho oči pohlcují vodní hladinu, s celou noční oblohou, která se kvůli tomuto jedinému okamžiku odevzdala a vnořila se do hlubiny.

Zatoužila jsem po polibcích, po jeho teple, po dotycích na jeho kůži. Nehty jsem zaryla do jeho zad a prsty druhé ruky pročísla jeho vlasy a násilím si vynutila jeho polibek. Otírala jsem se ňadry o jeho hrudník a dráždila svou jeskyňku tak, jak jsem to potřebovala ke svému uspokojení.

Hvězdy se staly jen blednoucími tečkami, když jsem chtěla křičet a on si vzal mou duši přímo z úst, noříc naše těla pod hladinu. Náhlé ticho. On všude kolem nás, v mokré náruči chladící naše rozpálená těla. Mohla jsem jen tisknout svá ústa k jeho, abych nepřišla o vzduch v plících. Zavřela jsem oči pod návalem opojného pocitu, když naše těla v jediný okamžik vybuchla a on začal vyplňovat moji samotu, smutek a prázdnotu jednotlivých nudných dní. Splašená srdce bijící proti sobě, v jednom místě. Ukryli jsme tu chvíli před zraky všech. Prožili ji bez diváků a podvedli všechny, kteří nám byli celou dobu mlčenlivými svědky.

Když se naše mysl uklidnila, mohla jsem se zhluboka nadechnout. Připadalo mi to jako věčnost, co jsme byli pod vodou. Nejspíš už nejsem mezi živými a on si vzal mou duši. Všechno jsou to jen mýty. Neláká své oběti na sametové pentle. Nesbírá duše do hrníčků. Nikdo mi to neuvěří. Nic se nezmění. Stále bude v podvědomí tahle verze o jihočeských vodních bytostech.

Dívala bych se do těch očí věčně. Stáli jsme jen tak do pasu ve vodě, já stále zaklesnutá kolem jeho boků a s tichými otázkami v očích bez odpovědi jsme se navzájem pozorovali. Byla jsem tak omámená, že mi bylo jedno, že ten malý bastard sbírá moje šaty, podprsenku i kabelku a mizí ve tmě. V tuto chvíli jsou mi moje věci ukradené. Nebyla jsem si jistá, zda vodní ženy mají něco na sobě. Nebo jsou zahalené jen do tenkých stébel vodní trávy.

Noční obloha je opět zpět. Tam nahoře. Vše jak má být.

„Patříš mi,“ promluvil do ticha. „Jsi jenom moje. Vzal jsem si tvou duši.“

„Patřím ti,“ opakovala jsem a nechala si nasadit kyslíkovou masku v podobě jeho úst, než se semnou znovu ponořil do hlubin a vzal mě do svého království.

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Co se ukrývá pod vodní hladinou? – Kapitola 4
Tagged on:

2 thoughts on “Co se ukrývá pod vodní hladinou? – Kapitola 4

  • 5.11.2017 at 13:37
    Permalink

    Tvoja slovná zásoba je neskutočne bohatá, tvoje opisy prostredia, postáv a aj iných ehm vecí sú tak kvetnaté a pestré, si proste majster slova. Dokonalé, ako vždy!

    Reply
    • 5.11.2017 at 18:02
      Permalink

      Mistr slov a chaotik zároveň 😀 toť já! Moc děkuju, takové komentáře zahřejí u srdíčka ♥

      Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *