The Bad, The Good and The Ugly

---

Věnováno majitelce hlavních chlupatých protagonistů – Giru ♥

---

Nestačil jsem se ani podívat, jestli ty vchodové dveře byly ze dřeva, z plastu, či prosklené. Hiroshi mi vrazil koleno mezi stehna a silně se otřel o můj rozkrok. Hrábl jsem mu do dlouhých světle hnědých vlasů a surově si ho přitáhnul pro potřebný polibek. Zašmátral v kapse a chvíli mu trvalo, než poslepu vybral ten pravý klíč, který povolil dveře a my jsme skoro propadli dovnitř. Naše ústa se nerozpojila, hltala se navzájem nezadržitelným chtíčem a vedli jsme nerozhodnou bitvu našich jazyků, kdo uchvátí první vlhkost uvnitř úst. Nezumi se na nás už nemohl dívat a raději nám vydal dobrovolně klíče od svého bytu, ať si to nerozdáme buď přímo na tanečním parketu, nebo na poblitých záchodkách. Mlel něco o svých domácích mazlíčcích, ale oba jsme  měli zrovna vypnutý mozek a mysleli jen tím, co nás tlačilo mezi nohama.

„Nezumi se bude stěhovat? Vypadá to tu jak před demolicí,“ zaskučel jsem mezi jednotlivými rychlými nádechy spalujícího vzrušení.

Hiroshi mě narazil na stěnu, která byla zbavena omítky až na cihlu a z hlubokých rýh ve zdi trčely spletice drátů od elektřiny. Vysoké stropy s pozůstatky historických štuk působily strašidelně a po zádech mi přejelo nepříjemné mravenčení z toho všude přítomného chladu a pachu ztuchlosti. Hiroshiho pátravé ruce, dobývající se mi do kalhot, mě přinutily na chvilku to nevlídné místo přestat rozebírat a přejetím přes jeho pevný zadek, obepnutý v těsných džínách, jsem nabral příjemné teplo. Vyhrnul mi tričko a olízl levou bradavku. Jeho ruka mi už svírala nabuzenou erekci a příjemným hlazením mě připravovala na nezapomenutelný zážitek, který vždy s Hiroshim pokaždé prožívám.

„Tady ne,“ zasténal jsem a s velkým sebezapřením jsem Hiroshimu vytáhnul ruku ze svého prádla. „Je to tu jak na hradě v Karpatech.“

Schodiště s polo zhrouceným zábradlím, kterému bylo radno se velkým obloukem vyhnout a raději kopírovat okopané stěny. Připadal jsem si jak ve špatném filmu, hledající marně ty správné dveře, nebo únikový východ. Byl jsem nadržený, viděl jsem se s Hiroshim v tom nejúžasnějším spojení a místo toho se za každými zavřenými dveřmi objevila malá chodba s dalšími dveřmi. Ta nervozita mi vlévala adrenalin do žil, neustále jsem se dotýkal Hiroshiho, potřeboval jsem nutně jeho blízkost.

Když se konečně zastavil před těmi správnými dveřmi a rozechvělými prsty se snažil trefit do klíčové dírky, přilepil jsem se mu na záda, nechal mu na jeho zadku pocítit, jak jsem neodolatelně tvrdý. Odhrnul jsem mu vlasy z krku a tvořil na jeho kůži narudlé značky. Zasténal a klíče mu vypadly z ruky. Musel se pro ně zohnout a já jsem využil situace, abych si ho pevně chytil za boky a několikrát jsem na něj přirazil. Málem jsem se tím gestem udělal. Naštěstí Hiroshiho druhý pokus byl rychlý a my jsme se ocitli v malé místnosti, jen s regálem pro boty. Oba jsme se automaticky zuli a zabraní do hlubokých polibků, prošli do další místnosti. Hned za dveřmi byla kuchyňská linka, na kterou mě Hiroshi přitlačil, chytil mě za zápěstí a jediným drsným pohybem mě donutil se na ni položit.

Začal mi rozepínat kalhoty a hrnout tričko nahoru.

Vrků, vrků

Trhl jsem sebou, i přestože mě Hiroshiho počínání přivádělo na pokraji šílenství. Zamžoural jsem do šera, kde oknem prosvítalo světlo z ulice a vrhalo do kuchyně dlouhé strašidelné stíny.

„Slyšel jsi to?“ zašeptal jsem.

Hiroshi mi nechal vyhrnuté tričko těsně nad bradavkami a začal je svým báječným způsobem zpracovávat, že jsem ten podivný zvuk neidentifikovatelného tvora vypustil z hlavy.

Trhl jsem sebou podruhé, když se mi něco podivně teplého a drsného otřelo o rameno a já zjistil, že se mi něco dobývá do rukávu.

„Kurva!“ vykřikl jsem a hned na to vyjekl slastí, když se Hiroshi nad mou úlekovou reakcí zakousl do růžového hrbolku a způsobil mi tím malý orgasmus.

Když jsem dokázal konečně otevřít oči, díval jsem se asi s deseticentimetrové vzdálenosti na podivné stvoření, s velkýma ušima jako netopýr a podivně šedýma očima, růžovým čumákem a holým obličejem bez jediného vousu.

„Kurva!“ vysoukal jsem ze sebe a na sucho polknul.

„Vrků“, odpovědělo mi to podivné zvíře a položilo mi nohu na rameno.

„Hiroshi?“ zaskučel jsem, když mi celým tělem projela vlna nedůvěry nad tím, že Bohu v den stvoření došly chlupy a ubohou kočku přivedl na svět bez možnosti se zahřát vlastním huňatým kožichem a odkázal ji na vždy být odkázána na hřejivou larysu.

Když vztyčila svůj krysí ocas, aby si mohla poskládat nohy pod svůj zadek se scvrklými pozůstatky svých genitálií, začal jsem to zvíře milovat a litovat.

Hiroshi mě chytil za tričko a přitáhnul k sobě. Stáhl mi ten kus oděvu přes hlavu a odhodil někam do dřezu.

„Říkal něco o kočce,“ zahuhlal Hiroshi a přesně mířenými polibky se směsí hrubých kousanců, mi začal mapovat krk a ramena, tlačil mě před sebou do dalšího pokoje bez dveří, až jsem narazil na hranu gauče a svalil se na něj.

Nečekal na nic, stáhl mi kalhoty a jako raněný pták s vadnými křídly, s krátkým doletem, se vznesly do vzduchu a přistály na kočičím hradu složeném s ruliček potaženými jutovými provazy, relaxačními ploškami a zákeřnými číhacími kukaněmi.

Jsme milenci už několik měsíců. Nemusíme zkoumat naše těla, naše potřeby. Víme o sobě, co se týká sexu, vše. Hiroshi má silikonový gel vždy sebou, nikdy ho nezapomene vzít sebou. Proto ho miluji. Žádné trapné plivání si na prsty. Pár kapek, jeden prst, kroužící jemně kolem otvoru a druhá ruka dopřávající mi ladné pohyby nahoru a dolů na mém penisu, které donutí uvolnit ihned mé svěrače a propustí dovnitř napoprvé dva průzkumníky.

Prohnul jsem se v zádech pod přesně mířenými tahy o mé nejcitlivější místo. Srdce mi zběsile bušilo v hrudníku a já zatnul nehty do Hiroshiho paže.

Něco teplého se mi otřelo o ucho a i když jsem nechtěl, rozhodilo mě to. Hiroshi se nade mnou skláněl jen na úrovni mých pokrčených nohou a moc dobře jsem si uvědomoval, že ten vlhký teplý vzduch nepochází od něj. Tlak na ruce, několik tlapek a pak jsem jen vyděšeně zíral do nažloutlých očí, pozorující mě z bezprostřední blízkosti.

Věnovala mi jen krátký nezaujatý pohled, několika prošlápnutími na jednom místě si odzkoušela podklad, na kterém se nacházela, pootočila se, zavadila svým rezavým ocasem, narušující bílou čistotu jejího kožichu, o můj nos a stočila se spokojeně na mém zpoceném hrudníku, divoce se zmítajícím pod návalem rozkoše, kterou mi dopřávaly Hiroshiho prsty v mém análu.

„Hiroshi,“ zachroptěl jsem, abych na sebe upozornil.

Bílá kočka si hověla uprostřed mých rozrušených bradavek a zapnula svůj tichý vibrátor.

„Sakra, kolik těch koček Nizumi má?“ zasmál se Hiroshi a drapnul kočku za kožich na hřbetě. „Promiň kotě, tohle patří jenom mě.“

Bylo jen slyšet nesouhlasné zavrčení. Myslel jsem, že se možná naštve a přijde se pomstít. Ale nic takového se nestalo. Jen podivný pocit, miliony nepříjemných mravenců faraonů, rozebíhajících se po těle, předzvěst něčeho temného, číhající v tmavém koutě, na svou příležitost.

„To je ale děsnej gauč!“ zavrčel Hiroshi, natáhl se po malém taburetu a přisunul ho ke mě. „Jseš moc nízko, otoč se, aspoň na tebe nebude nic lehat.“

Otočil jsem se a věnoval Hiroshimu pár polibků. Několika doteky na jeho pažích jsem si připomněl tu jemnost kůže, rozepnul mu zip a vylovil z prádla jeho nabušence, který mě dokázal uspokojit během několika minut. Ta velikost a tvrdost v mé ruce mě ještě víc přivodila do stavu totálního vzrušení, že jsem poslušně rychle zaklekl na tvrdý taburet, ruce položil na gauč s měkkými polštáři a vystrčil roztouženě svůj zadek směrem k Hiroshimu.

„Hrozně tě chci,“ zavřel jsem oči.

Představil jsem si jeho ruce, jak si pár kapkami gelu leští svůj nástroj a pak jsem jen slastně vydechl, když se do mě ponořil na úplné dno svých i mých možností. Ten nápor mě donutil otevřít oči a tiše vykřiknout.

Grauuu

Stouply mi všechny chloupky na rukách i na nohách, na zátylku a nevím, kde ještě všude. Prostě mě při to zvuku zaplavila vlna strachu a jen vyděšeně zíral do zelenožlutých velkých disků, zářící ve tmě jako vesmírné talíře při mimozemské invazi.

Grauuu

Nevím, jestli slintala, ale můj mozek si tu bestii přeformátoval do podoby vetřelce, cenící zuby a masivní výtok tekutiny, rozežírající gauč, kovová péra, dřevěnou konstrukci, i to zašlé linoleum pod sedačkou a pak všechny ty stropy a podlaží hrůzostrašných chodeb. Nebyl jsem si ani jistý, jestli se dívá na mě. Seděla přede mnou, černá jako inkoust s těmi neuvěřitelnými světlomety a vydávala přes špičaté zuby podivné syčení. Když jsem si uvědomil, že je to další kočka a můj penis se mi kymácí mezi nohama, vypadající jako snadná kořist pro zákeřnou šelmu, polilo mě nepříjemné horko. Natáhl jsem k ní ruku a procedil mezi zuby své „kššš“.

Bylo to tak rychlé, mimo realitu, jako když prožíváte orgasmus, že jsem nestačil ani zaječet úlekem, či bolestí. Prostě mi z ruky crčela krev ze čtyř dlouhých hlubokých škrábanců a já jsem zaujal instinktivně pozici obrany všech svých partií, na kterých mi záleželo. Schoval jsem hlavu pod paže a s hlasitým výdechem se položil na břicho. Hiroshiho to nevyvedlo z tempa, naopak využil mé polohy a těsnosti, kterou jsem mu změnou pozice poskytl, zadrápl se jednou rukou do mé hýždě a druhou se zapřel vedle mě. Jeho nájezdy byly tvrdé a rychlé, přesně takové, jak je prožívá těsně před svým vyvrcholením. Snažil jsem se vytěsnit z hlavy výhružné vrčení a představy kočičí bestie, číhající na moje zaváhání, nutnosti se nadechnout a odhalit tak svou tvář, aby mi ji mohla svými drápy pořádně zmalovat. Hiroshi mě dráždil neuvěřitelně silnými impulsivními přírazy a nedostatek vzduchu mi způsoboval ztrátu vědomí. Tření mého uvězněného penisu mezi mnou a sedačkou, zároveň strach z černého monstra, neustávající ve svých výhružných hlasových projevech, mě přivedlo náhle do stavu orgasmového kolapsu. Sevřelo se mi celé tělo do bolestivé křeče. Stahy svých svěračů jsem dovedl během pár sekund Hiroshiho k vytouženému konci a oba jsme ve stejný okamžik vyprázdnily své zásobníky. Dopadl mi vyčerpaně na záda a zahryzl se mi spokojeně do krku.

Stála na všech čtyřech a nervózně mrskala ocasem.

„Hi…Hiroshi,“ zasténal jsem a snažil se Hiroshiho nějak upozornit na černou bestii.

Nadzvedl se, vyklouzl ze mě a rozhlédl se do šera.

„Krvácíš,“ chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.

Nevěnoval jsem jediný pohled tomu zvířeti a jak dítě, které se něčeho bojí, jsem se Hiroshimu vrhl kolem krku a sedl si mu do klína. Zavrávoral a dopadl zadkem na paty. Přitiskl jsem se k němu, otíral si své urousané břicho i  penis o jeho tričko a zabořil jsem hlavu do jeho ramene.

„Je to jen kočka….,“ přejel mi zlehka po páteři.

„Chci odtud pryč!“ zaskuhral jsem mu do ucha.

„Přece se nebudeš bát kočky… má všehovšudy 4 kila….“

Odvážil jsem se zvednout hlavu.

Podivné zvuky. Žádné kočičí mňaukání. Povely. Rozkazy. Obklíčení nepřítele. Zabezpečení území.

Proletěla vzduchem neslyšně, jako ten netopýr, s velkýma ušima, udělala několik neuvěřitelných kotrmelců metr nad zemí, a několika ladnými skoky se dostala až na vrchol kočičího hradu. Zaujala postoj egyptské sfingy a na její kůži se utvořilo desítek varhánkovitých vrásek. Věřil jsem, že když se budeme pokoušet projít kolem, zavrčí to stvoření něco ve smyslu „Jeronimo“ nebo „kamikaze“ a s nasazením vlastního života připraví o životy ty naše.

Šla ladně, její bílý hřbet se vlnil jako lán obilí ve větru, spíš ležérně, ale i přesto tam byla cítit určitá napjatost. Jediný skok a uvelebila se na parapetu okna. Jeden pohled z okna a pak zpět na nás. Přimhouřené žluté oči, pozorující naše objetí, zřetelně naznačující, že okno k odchodu určitě nepoužijeme.

Vrhl jsem rychle pohled ke dveřím. Sedla si doprostřed nich přesně v ten samý okamžik. Zvedla pravou packu k obličeji a labužnicky si ze svých drápů začala olizovat mou krev. Táhla jazyk dráp po drápu, jako když si Hiroshi olizuje prsty, než je do mě chce strčit. Stáhl jsem půlky instinktivně k sobě a zachvěl se.

„Hi…Hiroshi,“ zašeptal jsem mu do vlasů a ještě víc se k němu přitisknul. „Nikdy se odtud nedostaneme….“

Světlo ze spořivé žárovky, visící na stropě ve třímetrové výšce, zaplavilo náhle malou místnost. Lekl jsem se zhmotněné postavy ve dveřích tak silně, že jsem jen vyděšeně zalapal po vzduchu. Nezumiho slova, zda jsme v pořádku, jsem slyšel už jen zdálky. Všechen ten stres, napětí, neuvěřitelný sex mi podrazil kolena a já omdlel.