Nejsem srab, tak proč to nezkusit!

A tak jsem do toho šla!

Na jedné straně tomu chtěl osud a na straně druhé mírný nátlak. Nejlepší terapií na nechuť psát je něco napsat. Na soutěž jsem narazila omylem nebo náhodou. Myslím, že to vyjde na stejno. Datum uzávěrky mě odradil jen na pár minut. Byl týden do konce a vymyslet nějaký příběh a ještě ho napsat, je v období, kdy odjela vaše múza na Bali, totální sebevražda.

S vědomím, že:

• jsem v soutěžích, kterých jsem se účastnila na yaoi webu Haar, skončila poslední či předposlední;
• mi někdo řekl, že mu bylo z mých povídek blivno;
• a i přes to, že tady mám jen dva čtenáře, kteří mají mé povídky opravdu rádi (a mě samozřejmě také)

jsem do toho šla.

Je to moje první literární soutěž.

Nikdy jsem neměla vážné čtenáře, protože kdyby byli, přišli by i sem. Což se nestalo. Svým psaním jsem nikdy nic nedokázala, protože jsem povídkář a to hodně krátký povídkář. Takže pořádné kvalitní bichli se ode mne nikdy nedočkáte. Soutěž do sborníku bylo tedy něco pro mě. Nešla jsem do toho, abych si spravila ego, nebo věřila, že se dostanu do sborníku. Štěstí se mi za dobu mého života docela slušně vyhýbá. Hrozně se mi líbil fakt, že se tady nikdo za své jméno nestydí, nevystupuje pod falešnými nicky nebo jmény, které nikomu nic neříkají. Jste tu sami za sebe. Těch pár listů, šustících a voňavých se dostane do rukou lidem, kteří se „sbíráním“ zabývají už přes třicet let. Mají načteno a pořád je to baví. Prvnímu, komu se výtisk dostane do ruky, je paní Jiřina Vorlová. Tahle dáma je opravdu dámou a kdyby náhodou někdo nevěděl, co je zač, tak trochu přiblížím.

Jiřina Vorlová

* 08.05.1961

Kdo hraje RPG, tak určitě zastříhá ušima. Ano, je to ona, která se zasloužila o rozvoj RPG u nás. Jste milovníkem Dračího doupěte? Tak to je přesně ona, která kecala do obou příruček. Podporuje začínající autory a především administruje nejslavnější domácí soutěž v oblasti fantastiky, Cenu Karla Čapka.

No tak lidi uznejte, že už je za tento krok, číslo jedna, něco poslat, za to stojí.

Ty vole, sem se orosila 😀

Fascinuje mě, jak dlouho vydržela trápit se hledáním jehliček v kupce sena. Dokonce zašla až tak daleko, že povídky, které se líbily jí, nikoli porotě, zasedající v literární soutěži Ceny Karla Čapka, vzala a vydala ve svém sbírkovém sborníku Kočas. Tenhle rozhovor je úžasný.

No, všechno jsem splnila. Znáte mě. Pointu mé příběhy nemají nijak výraznou ani důležitou. Nevzdala jsem se sexu a ani svého oblíbeného žánru (ne, yaoi to není). Dcera byla důkladná a příběh mi docela slušně proškrtala (není nad pohled druhé strany a někoho, kdo čte a čte a čte a čte). Jeden den mě dokonce navštívila múza, což se mi stalo naposledy někdy před šesti lety a já psala až skoro do rána.

Páni, múza… Když s vámi tráví noc, je to fakt šrumec.

V pátek odjíždí všechny soutěžní povídky do Brna, na Fénixcon.  Třicet tři let s fantastikou.

Měla jsem v plánu tam jet, hlavně kvůli spisovateli Miroslavovi Žambochovi, kterému jsem chtěla podstrčit jeho knihu Žas žít, čas zabíjet (jo, nemám problém se vnutit komukoliv). Ale moje drahá láska z Prahy se rozhodla podívat se na Moravu… No a tady je dalších pět lidí, kteří si vás musí přečíst.

 Sborník Mlok je fajn, ale o to tu vůbec nejde. Představte si, že se jim dostane do rukou:

24 mikropovídek

47 krátkých povídek

33 povídek

13 novel.

Mezi nimi ta moje (světe div se, nejbližší okruh přátel jen podle názvu poznal, která povídka je moje… jo, já vím, jsem průhledná :D).

A pak tu máme rozuzlení, oč tu běží. Výsledky v srpnu 2018.

Ty krávo!!! To už ani nebudu vědět, že jsem se něčeho účastnila!

Hele! Vy fšichni! Držte mi aspoň… místo v pátek na Kjógenu!

P.S. Karel Čapek, kdyby to moje čet’, určitě by se v hrobě aspoň dvakrát… zavrtěl 😀