Slovní hodnocení povídky – Literární soutěž Vidoucí

Tak se mi do ruky konečně dostalo vyjádření porotců z literární soutěže Vidoucí na mou povídku „Jsi to jediné, co mám“. 8 jich bylo proti a 3 pro. Což není ani průměr, ale hodně špatná povídka (ale jsem ráda, že se líbila JD, pro kterou jsem ji psala, což neznamená, že jsem se ji snažila odfláknout). No, Kotleta ze mě nikdy očividně nebude. Spoustu chaosu, patosu, citů, sexuální scény nejsou uvěřitelné, bez logiky a hafo chyb (tu Elišku přetrhnu :D).  Prý mám víc číst a psát. O všech těchto mých nedostatků vím a taky vím, že se nedokážu zlepšit, což je traumatizující. Ale bylo fajn dozvědět se názory čtenářů, kteří vás neznají a „nepochlebují“ vám. Jsem si vědoma, žek publikování mé povídky nikdy nedojde a o vydání knihy bych nikdy nepřemýšlela. Ale je spoustu jiných jedinců, kteří mají „koule“ na to své příběhy ukázat světu v podobě tištěné knihy a dokonce i s gay tématikou. Budu jim v duchu fandit a já jdu pokračovat ve své „psací“ vyprahlosti.

Členům Vidoucích moc děkuji jak za možnost účastnit se, tak i za slovní hodnocení.

A tady ho máte:

Vážení a milí autoři!

Zasíláme vám slovní hodnocení vašich povídek z prvního kola, případně i z kola druhého, pokud vaše povídka postoupila. Každou povídku přečetlo minimálně deset Nezdolných porotců a v prvním kole bylo slovní hodnocení povinné, čili máte garantováno, že ke své povídce dostanete minimálně deset slovních reakcí od porotců. Druhé kolo četlo 19 porotců, všichni všechny povídky.

Každý porotce měl za úkol udělit jedno ze čtyř hodnocení – Rozhodně ano, Ano, Ne nebo Nevidoucí. Ano znamená “chci tuto povídku vidět ve druhém kole, má šanci na umístění”, Ne znamená pravý opak a Nevidoucí je navíc k tomu ještě nominace na prestižní anticenu, která ale letos nebyla udělena. Rozhodně ano je hodnocení vyhrazené kontroverzním povídkám, u kterých se porotce bojí, že by mohly kvůli nepochopení ostatních porotců zapadnout.
Ve druhém kole bylo udělováno umístění na šesti příčkách, sedmá pak znamenala “horší”.

Výsledky soutěže jsou zveřejněné zde:
http://www.vidouci.cz/vidouci-2018-vysledky/

Doufáme, že pro vás bude slovní hodnocení cennou zpětnou vazbou, budeme rádi za vaše reakce a doufáme, že vaše díla uvidíme i v dalších ročnících!

Váš tým Vidoucích

Ne
Homosexuální příběh spojený s převtělením do draka. Jako nápad mi to přišlo dobré. Popisy a uvěřitelnost jistým způsobem heroického vztahu hlavních hrdinů také. Ovšem nedokážů zkousnout naivitu v rámci vykreslení krále jako onoho dobrého a všeobjímajícího – pšenici sklízejícího – a po bohyni nic nechtějícího panovníka. Je to na mě až příliš naivní. Druhou velkou výtkou je existence války – jako proč, kde a odkud. Proč se s ními nedohodnou? Dále mi chybí vykreslení nutnosti vyjíždět za hradby. Snad se to předpokládá, že by je rozbili, ale jako by při vjezdu za bránu vše opanovalo bezpečí. Proč tedy někam jezdit? Stejné je to s nočními scénami. To jako není potřeba řešit přepady v noci? Můžeme se klidně milovat a osud města je najednou nedůležitý? Moje shrnutí je, že vztahový a milostný popis mi přišly super, ale kulisy okolo žily v bezčasí, které mi přišlo nelogické. Ale líbila se mi nakonec pointa, kde přílet draka byl dobře vykreslený a veskrze nečekaný.

Ne
Za mne se jedná o vcelku zdařilé dílo, které by však potřebovalo místy proškrtat. Některé pasáže (např. modlitba či některé milostné scény) by potřebovaly upravit, aby vyzněly lépe či věrohodněji. Jezerní královna je ke králi možná až příliš shovívavá a štědrá. Incestní gay vztah může být pro některé mužské čtenáře těžko stravitelný, já jej však za výrazně problematický nepovažuji.

Ano
Popisy v povídce jsou velmi dobré a hned ze začátku mě zaujaly a navnadily. Samotný děj je potom poutavý a atmosféra skvěle budovaná. Jediné, co mi trochu vadí, je dle mého názoru zbytečně zakomponovaný incest – nevidím jediný důvod, proč by pánové nemohli být cokoliv jiného než bratři. Konec byl překvapivý v dobrém slova smyslu, pobavil a přitom neshodil celou povídku.

Ne
Popravdě v této povídce jsem se dost ztrácela, špatně se mi četla a ačkoliv nemám nic proti homosexualitě, incestní homosexualita už moc připomíná Hru o trůny nebo fanfic na toto téma. Konec příběhu mi přišel doslova odfláknutý, prostě bylo potřeba nějak příběh ukončit, takže bratr se změnil v draka a všechny nepřátele spálil. Ohledně čtivosti, chtělo by to méně kostrbaté vyjadřování, při čtení jiných knih víc sledovat stavbu vět a pokusit se tomu přiblížit.

Ne
Povídka je napsána vcelku hezkým slohem, i když mnohdy je jeho květnatost na překážku srozumitelnosti. Nejsem si například úplně jista, zda se barva vlasů hlavního hrdiny mění od pampeliškově přes obilně žlutou až k bílé schválně, nebo je to omyl. Doporučila bych vám soustředit se víc na příběh, než na složitost souvětí. Také moc neovládáte shodu podmětu s přísudkem, což je trochu rušivé, zvláště když to v jedné větě napíšete jednou dobře a podruhé špatně.

V příběhu také trochu postrádám logiku – kolem města je poušť, ale asi tam musí být i nějaká pole, když král pomáhal sedlákům sklízet. Koně hlavních postav občas padají na zem, ale hrdinové na nich přesto odjíždějí. V podzemí města se nachází řešení veškerých potíží, ale král to nijak nevyužívá. Mocná bytost chce napřed cosi (co má znamenat ta vsuvka s pradlenou? Je úplně zbytečná!), ale nakonec zřejmě nechce nic.

Popisy ovládáte docela dobře, opravdu jsem některé scény z povídky doslova viděla, ale obsah už je slabší. Zkuste mu také věnovat pozornost, a pokud dáte povídku před uveřejněním ještě někomu přečíst, aby vychytal chyby, mohlo by to být dobré.

Ne
Vodopád patosu velkých činů a citů. Autor(ka) se s nějakou výstavbou charakteru a příběhu vůbec nezdržuje a hází čtenáře rovnou do chřtánu sopky. Je nějaký důvod, proč se neútočí po setmění a proč se obránci nebrání na hradbách? Já bych to tak dělal.

Ne
Král, který jde “holýma rukama” proti magii, je idiot. Mágové dobývající hrad, kteří přestanou “v nejlepším” útočit, jsou hlupáci. Tomu světu nevěřím.

Ne
Vaše povídka je taková půl napůl. Chválím vaši představivost. Vztah poddaných ke králi je zajímavý, to jste hezky popsal/a, jak ho všichni slepě milují. I láska mezi králem a jeho bratrem je netypické téma, ještě jsem nic takového nečetla (ne, nečtu fanfikce :)). Podařilo se vám napsat napínavý boj, jak se Gispert snaží dojet do bezpečí, tam mě to hodně chytilo. Konec je taky originální, ta magie a tak.
Ale. Potřebujete se ještě hodně vypracovat co se týče slohu a češtiny. Mám dojem, jako byste napsal/a vždy první slovo, které vás napadlo, a pak už jste se k povídce nevrátil/a a nezkusil/a to upravit, vylepšit. Velmi často něco napíšete jaksi “těsně vedle”, že pak věta nezní úplně česky, nebo událost nevypadá úplně logicky. Pokud vám tohle dělá problémy, zkuste povídku dát přečíst někomu, komu věříte, že vás na tyhle chyby upozorní. Protože takový nedokonalý sloh, kdy třeba opakujete slova o stejném základu, špatně skloňujete, chybně navazujete vedlejší věty, zbytečně moc opisujete něco, co se dá vyjádřit stručně – to všechno bere povídce čitelnost a napětí.
Nějaké příklady:
“Všichni na něj útočili – možná proto, že byl král, možná proto ta zvýšená snaha nepřítele ho zabít” – to král vážně nečekal? Takhle si o tom přemýšlí při tom vyčerpávajícím boji? To nezní moc uvěřitelně.
“Ohlušující zvuk – byl to úder.” – proč ne rovnou “ohlušující úder”? Jde to stručněji a výstižněji. Všechna obecná vyjádření typu “zaslechl zvuk”, “udělal pohyb”, “uviděl výjev” jsou jen vata na vyškrtnutí. Buďte konkrétní.
“Meč se dědil v rodině už od doby, kdy byl ukut” – zbytečně vysvětlujete něco, co je úplně jasné.
Bratrovi vzápětí září stříbrné vlasy jako “stříbrné pruty UKUTÉ” – opakujete slova.
“Tvrdá matrace napěchovaná voňavou slámou” se jmenuje “voňavý slamník”, třeba taky mohl vonět létem.
“Plíce skomírají” – není to přehnané? Má král plíce v tak vážném stavu? Nebo mu prostě jen docházel dech?
Vážně má král “mezi rukavicí a zbrojí” volné zápěstí? Tyjo, zápěstí si většinou rytíři chrání. Musíte to po sobě číst s odstupem a všechno si přehrávat v hlavě, analyzovat a kritizovat. Často přijdete na to, že jste nenapsal/a přesně to, co jste chtěl/a vyjádřit, a napadne vás to lépe.
“Pár slov šeptané” – správně šeptanÝCH.
“Slunce se nabažilo smrtí” – nabažilo se koho čeho, tj SMRTI s krátkým I.
“Slizeň ovse” – sklizeň OVSA, podle vzoru “les”; takové veci se naučíte jedině čtením a zase čtením
“S kadeři po matce” – správně měl kadeřE po matce, nebo S kadeřEMI po matce
“Rozmělňovaly přísný výraz muže” – asi spíš “zjemňovaly”.
Proč se praporce “seznamovaly s větrem”, oni mají nějaké nové praporce? Neměly už být s tím větrem seznámené dost důvěrně po tolika týdnech bojů? Spíš mohly být potrhané a unaveně povlávat, když už je personifikujeme.
“Jeho bratr už bojoval na druhé straně města” – jenže vy jste mezi králem a touhle větou zmínil ještě ryzáka, který hrabe kopytem, a mrtvého vojáka. Takže čtenář hned nepochopí, čí bratr.
Stejně jako “díval se do zelených očí, stejných jako mají kočky s tmavým kožichem, které ho vyhledaly” – ale ta vedlejší věta se váže na ty kočky. Vyhledaly ho kočky? Ne, vyhledaly ho oči. Šlo by to stručněji, nebo přeházet: “Díval se do očí, které ho vyhledaly, (do očí) zelených stejně jako oči koček.” Tmavý kožich tam vůbec není důležitý.
“Otočte to” – vojáci spíš dostávají rozkaz “ústup”.
“Hrudníkem zkopíroval koňskou šíji” – proč se na ni jen tak nepoložil, nepřitiskl?
“Voda v kotli na nejvyšším stupni” – čeho? Oni ani neznají střelný prach, tak jak by si zapnuli ohniště na nejvyšší stupeň?
“…a řadu ostrých zubů odhalil úšklebek” – spíš obráceně, úšklebek odhalil řadu zubů.

Ano
V okamžiku, kdy mi bylo potvrzeno, že držím v ruce incestní gay romanci, jsem povytáhl jedno obočí a bál se, že ten motiv bude použit dost samoúčelně. Ale na rovinu? Ačkoliv by to nebylo nutné, text držel pohromadě dost dobře a navzdory některým klišé jsem musel uznat, že v rámci soutěže se jedná o text poměrně solidní. Místy klišé? Ano. Ale má to začátek, střed i konec, pár zajímavých nápadů a není to napsané vůbec zle. Snad by to ještě zasloužilo jednu korekturu, sem tam vykoukla chyba.

Ano
Povídce jsem nakonec dala hodnocení ANO, ale je to trochu s odřenýma ušima. Hodně se mi líbily hlavní postavy, které působily lidsky a byly pro mě snadno uchopitelné v rámci svých motivací. Už o trochu méně se mi líbily postavy vedlejší (např. žena z jezera není úplně vysvětlená – jaké jsou její pravomoci a schopnosti? Je to božstvo? Démon? Čarodějnice? Co dokáže reálně vyřešit její zásah?), chtěly by pro příště více rozpracovat. Potěšila mě hezká analogie s pampeliškami (mladší a starší – žluté a odkvetlé), třebaže vlasy žluté jako pampeliška zavánějí lehce prostředím anime. Příběh působil přímočaře, ale i přes svou jednoduchost byl dobrý, četl se rychle a snadno, závěr pak potěšil.
Kde bych ocenila více práce, je ústřední konflikt. I když se příběh ve své podstatě soustředí kolem ústřední dvojice hrdinů, celá válka působila nahodile. Hlubší vysvětlení jádra konfliktu by dodalo celé situaci plasticitu a hloubku, kterou za mě postrádala.
Občas bych také uvítala trochu jasnější přehled o situaci, ne vždy bylo zřejmé, co se ve scéně děje, kdo, co říká nebo dělá. Jasnější oddělení scén a jejich protagonistů by usnadnilo orientaci v textu.
Zároveň vřele doporučuji před posláním povídku ještě jednou projít – objevovaly se v ní často chyby z nepozornosti např. „doposud za přátelé“ (má být krátce „přátele“), „píseční červy znetvořily tvář“ (má být červi znetvořili), „na hladině jezera se opět začaly vynořovat napuchlá těla“ (podmět jsou těla, tedy začalA vynořovat), „Koně netrpělivě zahrábly kopyty“ (shoda podmětu s přísudkem, má být I) apod. Povídka, v níž autor neopravil alespoň základní češtinu, působí na porotce negativně – pokud si nejste jistý/á svým pravopisem, požádejte o pomoc někoho, kdo vám podobné chyby do příště vychytá.

Ne
Porotce nezadal slovní hodnocení