Kniha přátel
Polovina května a takové horko. Myslela jsem, že v restauraci vypustím duši. Nejenom že opět přišlo jen pár lidí, ale k tomu si dali jedno pivko, žbryndali se v něm skoro půl dne a mně nutili se jich každých 10 minut ptát, zda si dají
Jediný, kdo se dokáže postavit zákeřným Bordevelgům, je muž s odstřelovací puškou, přezdívaný Rudý Baron. Setkání s druhým sniperem mu navždy změní život. Možná, že není ve svém osudu osamoceného střelce sám.
„McKoy! Takhle nám ti bastardi uletí!“ Těžké okované boty při dopadu na zem nevydaly žádný zvuk. Přesněji řečeno, nebyl slyšet přes ohluchující rachot ve strojovně a sípání větru, který se zhmotnil v podobě písečného závoje a vetřel se otvorem ve stropě dřív, než mu
Vzala jsem poslední bednu s prázdnými lahvemi a postavila ji na zem. Po sněhu ani památky a venku přes deset stupňů. Konec prosince a počasí jak na jaře. Otočím klíčem ve dveřích a zhasnu venkovní světlo. „Chceš s něčím pomoct?“ ozve se zamnou. Ten kluk mě musí
Dlouhé černé řasy částečně skryly modř podobnou drobným květům čekanky, když se jehla zabořila do kůže. Neměl tohle rád. Pokaždé žaludek stáhnutý strachy a sliny hromadící se mu v ústech neschopen polknout. Takhle to ale fungovat nemělo. Neměl mít strach a neměl cítit
Vůbec netuším, proč jsem dnes v práci. Nejsou tu žádní hosté. Včera tu nebyla taky ani noha. A předevčírem… jsem se pěkně nudila. Nejspíš už mají všichni po večeři, rozbalené dárky, spálené balící papíry v krbu, a po vánoční pohádce na dobrou noc, sní svůj sen
Slyšel svůj dech i dech svého koně. Stříbrná helmice mu poskytovala soukromí svět jen pro jeho myšlenky. Doufal, že stoupající adrenalin v krvi ho těch vzpomínek zbaví a bude schopen soustředit se jen na boj. Ale vše bylo spojeno se vším. Vzrůstající napětí,
Už jsem toho měla za dnešek plné zuby. Těšila jsem se, jak sundám boty na podpatku a vyměním je za pohodlné tenisky. Měla jsem i uzavřenou kasu a byla jsem v podniku sama. Poslední host seděl u stolu pro dva pod oknem s červenými baldachýnovými závěsy.
Jak můžeš bejt tak krutá, copak nemáš kouska citu v těle. Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě a dal jsem za ni celej tátův plat, ta dávno ještě byla ve výrobě a já už věděl, co ti budu hrát. Hlas mi selhal, ale
Stěny úzké chodby odrážely světla blikající zářivky a vrhaly na obličej Fredericka Marveye strašidelné stíny. Mohutná postava bodyguarda, který vpouštěl dovnitř hosty, se vynořil odnikud, a zaútočila pěstí bez výstrahy. Ronny Cooper jen uhnul hlavou, chytil ho za paži a skroutil mu ji
| Name: | |
| Email: | |
| For: |  |
|
Mail will not be published
(but it's required) |
Povídkový blog Amzone
Bleška
Danny
Nejnovější komentáře