Sniper – Kapitola 3
Jde do tuhého. V zajetí, hluboko pod zemí a pod palbou nepřátelských Bordevelgů. Bez své zbraně, s mladým nepřátelským sniperem po boku.
Kniha přátel
V této rubrice najdete delší kapitolové příběhy a jejich jedntolivé kapitoly, které byly na tomto webu zveřejněny.
Jde do tuhého. V zajetí, hluboko pod zemí a pod palbou nepřátelských Bordevelgů. Bez své zbraně, s mladým nepřátelským sniperem po boku.
A tak se ocitl Rudý Baron v zajetí. Zrada však nemusí být opravdovou “zradou”. Třeba vám celý život někdo lhal a vy jste tak prostě “museli” jednat.
Smál jsem se zrovna nějakému vtipu svého otce, když jsem ho uviděl. Seděli jsme oba na kozlíku vozu taženým našim drobným hnědákem. V té chvíli jsme přejížděli přes řeku brodem, který byl jediný v okruhu 20 mil. „Co je to támhle?“ ukázal
Ještě včera jsem se jako každý den snažil držet žaludek v pohodě, když jsem uklízel vnitřnosti z ryb a házel je rackům. Nikdy jsem si na práci v rybárně nezvykl a byl jsem vděčnej za čerstvý vzduch, když jsem mohl zametat před domem a pozorovat přes
Polovina května a takové horko. Myslela jsem, že v restauraci vypustím duši. Nejenom že opět přišlo jen pár lidí, ale k tomu si dali jedno pivko, žbryndali se v něm skoro půl dne a mně nutili se jich každých 10 minut ptát, zda si dají
Jediný, kdo se dokáže postavit zákeřným Bordevelgům, je muž s odstřelovací puškou, přezdívaný Rudý Baron. Setkání s druhým sniperem mu navždy změní život. Možná, že není ve svém osudu osamoceného střelce sám.
„McKoy! Takhle nám ti bastardi uletí!“ Těžké okované boty při dopadu na zem nevydaly žádný zvuk. Přesněji řečeno, nebyl slyšet přes ohluchující rachot ve strojovně a sípání větru, který se zhmotnil v podobě písečného závoje a vetřel se otvorem ve stropě dřív, než mu
Vzala jsem poslední bednu s prázdnými lahvemi a postavila ji na zem. Po sněhu ani památky a venku přes deset stupňů. Konec prosince a počasí jak na jaře. Otočím klíčem ve dveřích a zhasnu venkovní světlo. „Chceš s něčím pomoct?“ ozve se zamnou. Ten kluk mě musí
Dlouhé černé řasy částečně skryly modř podobnou drobným květům čekanky, když se jehla zabořila do kůže. Neměl tohle rád. Pokaždé žaludek stáhnutý strachy a sliny hromadící se mu v ústech neschopen polknout. Takhle to ale fungovat nemělo. Neměl mít strach a neměl cítit
Vůbec netuším, proč jsem dnes v práci. Nejsou tu žádní hosté. Včera tu nebyla taky ani noha. A předevčírem… jsem se pěkně nudila. Nejspíš už mají všichni po večeři, rozbalené dárky, spálené balící papíry v krbu, a po vánoční pohádce na dobrou noc, sní svůj sen
Nejnovější komentáře