Kniha přátel
V této rubrice najdete delší kapitolové příběhy a jejich jedntolivé kapitoly, které byly na tomto webu zveřejněny.
Slyšel svůj dech i dech svého koně. Stříbrná helmice mu poskytovala soukromí svět jen pro jeho myšlenky. Doufal, že stoupající adrenalin v krvi ho těch vzpomínek zbaví a bude schopen soustředit se jen na boj. Ale vše bylo spojeno se vším. Vzrůstající napětí,
Už jsem toho měla za dnešek plné zuby. Těšila jsem se, jak sundám boty na podpatku a vyměním je za pohodlné tenisky. Měla jsem i uzavřenou kasu a byla jsem v podniku sama. Poslední host seděl u stolu pro dva pod oknem s červenými baldachýnovými závěsy.
Stěny úzké chodby odrážely světla blikající zářivky a vrhaly na obličej Fredericka Marveye strašidelné stíny. Mohutná postava bodyguarda, který vpouštěl dovnitř hosty, se vynořil odnikud, a zaútočila pěstí bez výstrahy. Ronny Cooper jen uhnul hlavou, chytil ho za paži a skroutil mu ji
Díval se na něj, jak pije kafe. Zatracenej taxikář. Budou s ním ještě problémy. Nejspíš by ho měl zabít hned po té, co ho vyklopí na pobřeží. „Ronny… Ronny Cooper,“ pronesl ledabyle a škrtl zápalkou, aby si připálil cigaretu a položil ji na popelník.
Nahodil úsměv od ucha k uchu a podal zákaznici v norkovém kožichu až pod kolena její zavazadlo. Zabouchl kufr od svého taxíku a posadil se za volant. Ještě jednou se přesvědčil, že ho ta ženská mírně přeplatila a že to dnes může opravdu zabalit. Zvedl
Už dlouho necítil vůni těla, nepošpiněnou potem a několikahodinovým bojem. Dýchal zhluboka a možná právě proto dostal slabou závrať a z úst se mu vydral tichý vzdech. „Vím, že nejsi zloděj,“ přimhouřil oči Lucius a stiskl jeho zápěstí. Muž na lopatkách sebou škubl na protest
Několik pramínků potu mu stékalo po tváři a nabalovalo na sebe drobné částečky prachu. Sluneční kotouč se pomalu nořil do žlutých dun a dodával jim vzhled hořící krajiny. Přesto byl vzduch těžký, horký a zvířený písek škrábal v krku i v nose. Zůstal pár vteřin stát, rychle
Nebylo možné ho přehlédnout. Naklusal si na svém bílém koni do poklidného města Applegreen středem prázdné ulice. Několik minut po dvanácté, kdy všichni zasedli ke stolu, aby pojedli. Jejich cinkání příborů o bělostné talíře bylo narušeno klapáním koňských kopyt, vířící šedý prach
| Name: | |
| Email: | |
| For: |  |
|
Mail will not be published
(but it's required) |
Povídkový blog Amzone
Bleška
Danny
Nejnovější komentáře